Duševní poruchy

 

Mezi psychické poruchy řadíme všechna onemocnění s významnými duševními nebo behaviorálními projevy, které jsou spojené buď s nepříjemnými, obtěžujícími či vyčerpávajícími příznaky anebo s poruchou nejméně jedné z důležitých oblastí fungování.

Duševní poruchy ( zejména jejich důsledky a léčba) jsou nyní daleko více v centru pozornosti, než tomu bývalo kdysi. To, že se v dnešní době staly středem zájmu, má několik příčin. Psychické poruchy byly odjakživa běžné, avšak díky úplnému vymýcení nebo alespoň účinné léčbě mnoha vážných somatických onemocnění, která dříve lidstvo sužovala, se duševní nemoci dostaly nyní více do popředí a stoupl také jejich podíl na celkovém počtu nemocných. Veřejnost navíc začala od lékařů očekávat , že lidem pomohou zajistit zvýšenou kvalitu života nejen v oblasti tělesného zdraví, ale také v psychické sféře. Odpovědi na tuto společenskou objednávku byl obrovský rozvoj psychoterapeutických metod a farmakologických přípravků. Přesun mnoha psychiatrických pacientů, z nichž někteří dosud vykazovali zjevné příznaky, z dosavadní izolace ústavů pro choromyslné do běžného sociálního prostředí rovněž zvýšil povědomí společnosti o závažnosti a četnosti výskytu psychických chorob.

Pro duševní nemoci neexistuje žádná definice, která by byla univerzálně přijímaná. Částečně je to proto, že duševní stavy či projevy, které jsou v jedné kultůře považovány za nenormální, mohou být v jiném kontextu hodnocené jako normální či alespoň přijatelné. V každém případě je velice nesnadné vyznačit ostrou hranici, která by jasně oddělila duševní zdraví od patologie.

Úzce vymezená definice duševní nemoci by mohla vycházet z přítomnosti organického poškození mozku, ať už strukturálního nebo biochemického. Přespříliš široká a neurčitá definice by zase mohla tvrdit, že psychická nemoc je prostě jen absencí duševního zdraví, které můžeme popsat jako stav psychické pohody, rovnováhy a flexibility, umožňující jedinci úspěšně pracovat a fungovat a zvládat běžné konflikty a zátěžové situace, které život přináší. Jedna z užitečných definic popisuje duševní poruchy jako psychické, sociální, biochemické nebo genetické dysfunkce či poruchy, které se nepříznivě projevují v životě jednotlivce.

Duševní zdraví má vliv na všechny aspekty lidského života včetně myšlení, pocitů, nálady, názorů a takových oblastí vnější aktivity, jako je rodina a partnerský život, sexualita, práce, rekreace nebo zvládání praktických záležitostí. Většina duševních poruch negativně ovlivňuje sebepojetí postižených jedinců a snižuje jejich schopnost zapojit se do sociálních vztahů.¨Psychopatologie představuje systematické zkoumání významných příčin, procesů a projevů duševních chorob. Pečlivé studium, pozorování a výzkum, které charakterizují psychopatalogii, jsou zároveň také základem psychiatrie, což je věda o diagnostice, léčbě a prevenci duševních poruch. Psychiatrie, psychologie a příbuzné disciplíny, jako je třeba klinická psychologie nebo poradenství, zahrnující široké spektrum technik a přístupů využívaných k léčbě. Patří sem také psychoaktivní látky napravující chemickou nerovnováhu v mozku nebo ulevujících od depresí, úzkostí a dalších nepříjemných emočních stavů.

Dalším důležitým léčebným odvětvím je psychoterapie, která se snaží o léčbu psychických chorob s pomocí psychologických nástrojů a která zahrnuje verbální komunikaci mezi klientem a zkušeným terapeutem, který je vyškolen v oblasti interpersolnálncích vztahů. Různé formy psychoterapie se zaměřují například na emoční zkušenosti, kognitivní procesy nebo zjevné chování.

Do neobyčejné rozmanitosti duševních symptonů, syndromů a nemocí, které se objevují v klinické praxi, se snaží vnést řád nejrůznější psychiatrické klasifikace. K měření výskytu těchto psychiatrických poruch v lidských populacích různého typu pak slouží epidemiologie.

Zdroj: Mozek, Průvodce po anatomii mozku a jeho funkcích


google-site-verification: google721ee71ef43a266b.html