Neuroplasticita

Víte co je neuroplasticita?

Neuroplasticita je schopnost lokálních neuronových sítí a neurálních systémů měnit svou topografii a uspořádání v reakci na nové informace, senzorickou stimulaci, vývoj, poškození nebo dysfunkci. Přestože neurální sítě vykazují modularitu ( stavebnicové uspořádání) a provádějí specifické funkce, udržují si schopnost odchýlit se od svého obvyklého účelua provést svou vlastní reorganizaci. v neurologických vědách bylo dlouhou dobu považováno za nezpochybnitelné dogma, že určité funkce jsou napevno přidělené specifickým oblastem mozku a jakékoli pozorované změny na mozku nebo případy zotavení byly považovány za bezvýznamné vyjímky z pravidla. Od 70. a 80. let se však stala neuroplasticita ve vědecké obci široce přijímaným konceptem a nyní je již považována za komplexní a všetrannou schopnost, která patří mezi základní vlastnosti mozku.

Rychlá změna i reoganizace mozkových buněčných či neurálních sítí může probíhat za mnoha odlišných podmínek a může mít rúzné formy. Vývojová plasticita nachází uplatnění, když neurony mladého mozku rapidně vyhánějí svá vlákna a vytvářejí synapse. Když pak mozek začne zpracovávat senzorické informace, některé z těchto se posílí a jiné zeslabí. Některé neužívané synapse se potom úplně vytratí, což je proces označovaný jako synaptické okleštění, po němž zůstává pouze plně efektivní síť neuronových spojení. Další formy neuroplasticity probíhají na základě stejného principu, avšak za jiných podmínek nebo v omezeném rozsahu. Mezi takovéto okolnosti patří třeba ztráta končetiny nebo smyslového orgánu, která následně vede k modifikaci rovnováhy senzorické aktivity přijímané mozkem. Dalším významným příkladem je stav, kdy je senzorická informace posílena zkušeností ve formě učení a paměti. Nejdůležitějším projevem neuroplasticity jsou ovšem případy, kdy mozek zakouší aktuální fyzické poškození například v důsledku mozkové mrtvice a kdy se snaží kompenzovat ztracené schopnosti. Dnes je již jasné, že ve všech těchto situacích funguje shodný mechanismus- přispůsobení intenzity nebo počtu neuronových synapsí. Někdy k tomuto procesu dochází přirozeně, což má za následek pozitivní nebo negativní  reorganizaci, ale v jiných případech je možné vyvolat schopnosti neuroplasticity uměle z léčebných účelů, a to s pomocí behaviorálních technik nebo vytvořením rozhraní propojujícího člověka a počítač. V některých případech ( jako je třeba zotavení z mozkové mrtvice) může hrát důležitou roli také přirozená neurogeneze, probíhající u dospělých. Schopnost neurogeneze ( tedy produkce nových nervových buněk) vzbudila v oblasti výzkumu kmenových buněk velký zájem, protože její ovládnutí by nabídlo účinnou pomoc lidem postiženým mozkovou mrtvicí, Alzheimerovou nemocí, Parkinsonovou chorobou nebo depresí.


google-site-verification: google721ee71ef43a266b.html